﻿&names=date,name,shortName|
*,"I. Gruppe Jagdgeschwader 54","I./JG 54"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"I./JG 54 byla stíhací skupina Luftwaffe, původně vytvořená 1. května 1939 v bavorském Herzogenaurachu z I./JG 333. Tvořil ji štáb a tři letky (Staffeln): Stab, 1., 2. a 3./JG 54 a byla podřízena Luftflottenkommando 3 nebo Luftgaukommando VII. Vybavena Bf 109 D-1 byla 12. května 1939 přesunuta do Fürstenwalde ve východním Německu. O pouhé tři dny později byla přeznačena na II./ZG 1.

Dva týdny po začátku druhé světové války, 13. září 1939, vznikla v Herzogenaurachu nová I./JG 54 přejmenováním I./JG 70. Byla vybavena Bf 109 E-1 a E-3 a podřízena Luftgaukommando VII. Dne 1. listopadu 1939 se přesunula do Böblingenu, kde převzala ochranu hranice na horním Rýnu.

Začátkem roku 1940 I./JG 54 stále sídlila v Böblingenu a podléhala Luftgaukommando VII. Létala pohraniční hlídky nad horním Rýnem a v únoru 1940 byla přesunuta do Friedrichshafenu. Od 1. února byla skupina podřízena Stab JG 54. Dne 22. března se přesunula do Eutingen im Gäu, odkud létala mise nad jihozápadním Německem. Od začátku války do zahájení invaze na Západ 10. května 1940 dosáhla čtyř vzdušných vítězství. Utrpěla čtyři ztráty na životech, dva piloti byli zraněni, další dva zajati a ztratila jedenáct letounů.

Na počátku invaze na Západ zůstávalo úkolem I./JG 54 zabezpečení německé západní hranice podél horního Rýna. Létala také volné stíhací mise nad Alsaskem. Dne 28. května byla přesunuta do Vitry-en-Artois, odkud operovala proti dunkerskému předmostí. I po skončení bojů o Dunkerk zde zůstala a během operace Case Red odtud létala první mise. Dne 6. června se přesunula do Cramontu, 10. června do Poix a 16. června do Sotteville poblíž Elbeufu.

Dne 18. června byla stažena z operací v prostoru Skupiny armád B a přesunuta do Châteaudunu. Dne 21. června pro ni francouzské tažení skončilo a skupina byla přemístěna do nizozemského Eindhovenu. Od 10. května do 25. června dosáhla devatenácti vzdušných vítězství. Ztratila dva piloty padlé v boji a dva byli zajati; ti se po skončení tažení na Západě ke skupině vrátili. Ztraceny byly také čtyři letouny.

Během pobytu v Eindhovenu se létalo poměrně málo, takže čas mohl být využit k opravám. Dne 15. července 1940 se část skupiny přesunula na Schiphol u Amsterdamu. Dne 26. července se celá skupina přemístila do Campagne-lès-Guines v severovýchodní Francii, aby se připravila na operace proti Anglii. Po misích nad Lamanšským průlivem byla od 13. srpna, kdy začala zesílená letecká válka proti Anglii, nasazována ke stíhacím a doprovodným misím nad Anglií.

Od 7. září skupina létala mise nad Londýn. Kvůli těžkým ztrátám v bojích nad Anglií byla 23. září stažena z operací a přesunuta do Jeveru v severozápadním Německu k odpočinku a zotavení. Současně převzala stíhací ochranu Německého zálivu. Během misí nad Lamanšským průlivem a Anglií dosáhla 27 vzdušných vítězství. Ztratila sedm pilotů padlých v boji, dva zajaté a dva zraněné a přišla o čtrnáct letounů.

Při pobytu v Jeveru byla I./JG 54 podřízena JG 1. Dne 5. října 1940 byla každá letka skupiny přemístěna na jiné letiště podél Německého zálivu: 1. Staffel do Wesermünde, 2. Staffel do Westerlandu a 3. Staffel do Groningenu. V následujících týdnech a měsících byly tyto letky často přesouvány.

Začátkem roku 1941 byla I./JG 54 rozptýlena na několika letištích podél Německého zálivu. Podléhala Jagdgeschwader 1 a nadále měla za úkol stíhací ochranu oblasti. Do poloviny června dosáhla během operací nad Německým zálivem v letech 1940–41 čtyř vzdušných vítězství. Během této doby ztratila při nehodách čtyři piloty a deset letounů. Dne 14. června se přes Stargard a Stolp-Reitz přesunula do Lindenthalu ve východním Německu, kam dorazila 15. června.

Z Lindenthalu se I./JG 54 zapojila do operace Barbarossa, invaze do Sovětského svazu zahájené 22. června 1941. Tehdy podléhala Stab./JG 54 a byla určena k podpoře postupu Skupiny armád Sever. Dne 25. června se přesunula vpřed do Schaulen, kde zůstala do 1. července. Poté se přemístila do Birzi poblíž Jakobstadtu a odtud létala nad Panzergruppe 4. Téhož dne byla 3. Staffel přesunuta do Schwanenburgu.

Dne 5. července byla I./JG 54 přesunuta do Alt-Schwanenburgu v Lotyšsku a 10. července do Korowje-Selo, kde se ke skupině znovu připojila 3. Staffel. Dne 17. července se přesunula do Sarudinje pro nasazení severně od Čudského jezera a poblíž Leningradu. Dne 29. července následoval přesun do Mal. Owsischtschi u jezera Samra, odkud mohla rovněž působit v leningradské oblasti. Dne 24. srpna se přemístila do Mal. Oshvishchi blíže k Leningradu. Dne 8. září byla přesunuta do Siverské, která měla lepší technické zázemí. Zůstala tam do 22. října, kdy se přesunula do Krasnogvardějsku blíže frontě.

Začátkem prosince 1941 bojová činnost I./JG 54 kvůli špatnému počasí výrazně poklesla. Pravidelné operace bylo možné obnovit až v polovině měsíce a skupina dostala volnou ruku k volnému stíhání a podpoře německých pozemních jednotek, které od začátku ruské zimní ofenzivy sváděly těžké obranné boje. Do konce roku skupina dosáhla 296 vzdušných vítězství. Její ztráty činily třináct padlých, čtyři zajaté a tři zraněné piloty a 28 ztracených letounů.

Začátkem roku 1942 sídlila I./JG 54 v Krasnogvardějsku jihozápadně od Leningradu. Podléhala Stab./JG 54 a byla vybavena Bf 109 F-2. V této době operovala nad Ladožským jezerem a podél řeky Volchov. V polovině ledna bylo kvůli špatnému počasí možné provést jen několik misí. Teprve 19. ledna mohla být nasazena k podpoře armády proti ruské zimní ofenzivě na Volchovu. Začátkem dubna operace výrazně ztížilo jarní tání. Koncem dubna začalo přezbrojování na Bf 109 F-4. V červenci byly 1. a 2. Staffel přesunuty do Petäjärvi ve Finsku, ale v srpnu se vrátily do Krasnogvardějsku. Skupina tam poté zůstala do konce roku.

Začátkem roku 1943 byla I./JG 54 stále v Krasnogvardějsku a měla Bf 109 G-2 a Fw 190 A. V únoru byla přesunuta do Heiligenbeilu, kde byla znovu vybavena a kompletně přezbrojena na Fw 190 A. V březnu se vrátila do Ruska a přesunula se do Staré Russy. V květnu následoval přesun do Nikolského a v červnu do Orla na středním úseku fronty pro operaci Citadela. V srpnu se přemístila do Poltavy, v říjnu do Vitebska a nakonec v prosinci do Orši, kde zůstala do ledna 1944.

V lednu 1944 byla I./JG 54 přesunuta z Orši do Wesenbergu v Estonsku a 23. června do Reval-Laksbergu. Dne 19. června byla 1. Staffel od skupiny odloučena a přesunuta do finského Turku. Dne 27. června se skupina přemístila do Polocku v Bělorusku a 1. července do Dünaburgu v Lotyšsku, kde se k ní 15. července znovu připojila 1. Staffel. Dne 25. července následoval přesun do Jakobstadtu a v srpnu do Riga-Skulte.

V srpnu 1944 byla I./JG 54 reorganizována a rozšířena na čtyři letky. 1. Staffel zůstala beze změny, zatímco vznikla nová 2. Staffel, protože původní 2./JG 54 byla od června 1944 přidělena k III./JG 54 na západní frontě. Také 3. Staffel zůstala beze změny a nová 4. Staffel vznikla 11. září přejmenováním 3./KG 2. Dne 14. září se skupina přesunula do lotyšského Wendenu, 22. září do Riga-Spilve a 3. října do Tuckumu. Během října byla přemístěna do Schrundenu v Lotyšsku. V listopadu se 2. Staffel přesunula do lotyšského Windau.

Začátkem roku 1945 sídlila I./JG 54 ve Schrundenu, zatímco 2. Staffel byla ve Windau. Když se štáb a 3. a 4. Staffel v lednu přesunuly do Zabelnu, byla 1. Staffel přemístěna do Windau. Naopak 2. Staffel se přesunula do Zabelnu. V březnu byla celá skupina přemístěna do Neuhausenu. Na konci války v květnu 1945 dostala rozkaz odletět na západ a vzdát se Britům ve Flensburgu nebo Kielu ve Šlesvicku-Holštýnsku. Přibližně padesát Fw 190 od JG 54 odletělo na západ s pozemním personálem namačkaným do letounů všude, kde to bylo možné. Někteří piloti odletěli do svých rodných měst, jeden či dva zvolili neutrální Švédsko, ale většina uposlechla rozkaz a vzdala se Britům."|
